Slovníky

Slovník je datová struktura, která ukládá dvojice klíč -> hodnota. Můžete si ho představit jako skutečný slovník: podle slova najdete jeho význam.

V programování podle klíče najdeme hodnotu.

Například v Pythonu:

barvy = {
    "led": "červená",
    "tlacitko": "modrá",
    "motor": "zelená",
}

print(barvy["led"])

Klíč je "led". Hodnota je "červená".

Kdy se hodí

Slovník se hodí, když nechceme hledat podle pořadí, ale podle jména.

Pole říká:

dej mi prvek číslo 2

Slovník říká:

dej mi hodnotu pod klíčem "led"

To je užitečné třeba pro:

config = {
    "baudrate": 115200,
    "port": "/dev/ttyUSB0",
    "device": "attiny1626",
}

print(config["device"])

Takový zápis je čitelnější než pole, protože hned vidíme, co která hodnota znamená.

Když se zeptáte na klíč, který ve slovníku není, program většinou skončí chybou.

print(config["rychlost_motoru"])

Pokud rychlost_motoru ve slovníku není, Python zahlásí chybu. Je to podobné jako hledat v papírovém slovníku slovo, které tam nikdo nenapsal.

Někdy se proto používá bezpečnější čtení:

rychlost = config.get("rychlost_motoru", 0)

Když klíč existuje, použije se jeho hodnota. Když neexistuje, použije se výchozí hodnota 0.

Na malých mikrokontrolérech jako ATtiny se slovníky v této podobě často nepoužívají. Mohly by zabrat víc paměti, než je příjemné.

Myšlenka slovníku je ale pořád užitečná. Například v programu na počítači můžete mít slovník příkazů, které posíláte do zařízení:

commands = {
    "status": 0x02,
    "stream": 0x03,
    "filter": 0x04,
}

Na straně počítače je to pohodlné. Na straně malého čipu se často použije úspornější zápis, třeba switch, pole nebo jednoduchá tabulka.